Vážené kolegyně a kolegové,
v několika posledních letech se v ČR velmi rozšířilo nazývat své soukromé praxe názvem " klinika". Po zkušenostech s propagací českých ordinací v Rakousku, kde došlo i k žalobám na české zubní lékaře pro klamavou reklamu, nechali jsme zpracovat právní stanovisko k pojmu "klinika" podle platných zákonů ČR. Přejímáme ho ze společné práce s česko-stomatologickou komorou. Velmi před nesprávným používáním varoval předseda ČLSJEP, prof. Svačina, jakož i představitelé obou komor. Podobný problém je s používáním titulu primář tam, kde to nevyhovuje přesnému znění zákona. Prosím vezměte text na vědomí a zařiďte se podle něj, popřípadě poučte kolegy, ať se všichni vyhneme nepříjemnostem, téma je to “žhavé”.
S uctivým pozdravem
doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc.
Společnost pro estetickou a laserovou medicínu ČLSJEP
předseda
Tento právní rozbor Vám zde předkládáme:
V současné době pojem „klinika“ vymezuje ust. § 111 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů. Klinikou se podle tohoto ustanovení rozumí společné pracoviště fakultní nemocnice a lékařské fakulty vysoké školy. Podle zákona takové společné pracoviště (tedy kliniku, případně ústav) zřizuje, mění a ruší ředitel fakultní nemocnice po dohodě s děkanem lékařské fakulty. V čele kliniky a v čele ústavu je přednosta, kterého jmenuje nebo odvolává ředitel fakultní nemocnice po dohodě s děkanem lékařské fakulty, případně ministr zdravotnictví po dohodě s rektorem příslušné vysoké školy.
Na klinikách a v ústavech se na základě požadavku vysoké školy uskutečňuje klinická a praktická výuka v akreditovaných studijních programech všeobecné lékařství, zubní lékařství a farmacie a v akreditovaných studijních programech a vzdělávacích programech nelékařských zdravotnických oborů a související výzkumná a vývojová činnost.
V minulosti právní předpisy rozuměly klinikou vybraná, zpravidla lůžková oddělení fakultních nemocnic. Statut kliniky konkrétnímu pracovišti udělovalo ministerstvo zdravotnictví. Kliniky byly „výukovými základnami lékařských a farmaceutických fakult a ústavů pro další vzdělávání zdravotnických pracovníků“ (§ 60 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v současné době zrušeného výše citovaným zákonem o zdravotních službách).
Lze tak uzavřít, že klinikou není ambulantní zdravotnické zařízení poskytující zdravotní služby v oboru zubní lékařství, ledaže by šlo o společné pracoviště fakultní nemocnice a lékařské fakulty, zřízené ředitelem fakultní nemocnice.
Obsahuje-li obchodní firma poskytovatele zdravotních služeb či dodatek připojený ke jménu, pod kterým takový podnikatel podniká, slovo „klinika“, ačkoliv dotčený poskytovatel neprovozuje zdravotnické zařízení, které by bylo společným pracovištěm fakultní nemocnice a lékařské fakulty, zřízeným ředitelem fakultní nemocnice, jde o obchodní firmu či dodatek, které jsou evidentně nepravdivé a ve smyslu příslušných právních předpisů patrně i klamavé. Stejně tak klamavé bude reklamní sdělení, kterým poskytovatel označuje své pracoviště jako „kliniku“, přestože nejde o společné pracoviště fakultní nemocnice a lékařské fakulty. Klamavost se týká zejména povahy a vlastností dotčeného poskytovatele, který označením „klinika“ navozuje dojem, že je pracovištěm fakultní nemocnice a/nebo lékařské fakulty, tedy pracovištěm, které je obecně vnímáno jako pracoviště výjimečné, schopné poskytnout veškerou zdravotní péči na nejvyšší možné úrovni, s odpovídajícím vybavením a personálním zajištěním, akademickým zázemím, zkušenostmi včetně výzkumných a vývojových.
Mgr. Jiří Slavík
Právník