Jsou lidé, u nichž se profesní dráha nedá vyprávět jen jako součet funkcí, titulů a publikací. Protože v jejich případě je podstatou vliv – na obor, na instituce a především na generace žáků, kteří díky nim začnou uvažovat přesněji, pracovat bezpečněji a mířit dál, než si původně troufli. Docent Ladislav Horák, DrSc., významný chirurg a jeden ze zakladatelů laserové medicíny v České republice, patří mezi tyto osobnosti. U příležitosti jeho 75. narozenin bych rád – jménem Společnosti pro využití laserů v medicíně i osobně – vyjádřil úctu a poděkování za celoživotní práci, která formovala českou laserovou medicínu i moderní koloproktologii.
Moje první setkání s docentem Horákem je spojeno s dobou, kdy jsem byl ještě studentem na chirurgických stážích. Na III. chirurgické klinice v Praze jsem poprvé viděl, že laser není „zázračná hračka“, ale chirurgický nástroj – přesný, přísný a náročný. A že jeho největší hodnota se projeví teprve tehdy, když je v rukou člověka, který rozumí tkáni, fyzice i odpovědnosti. Docent Horák tehdy působil způsobem, který si člověk zapamatuje na celý život: klidně, věcně, bez efektů – a přitom s autoritou, jež nevzniká z hlasitosti, ale z kompetence. Učil nás, že technika nikdy nesmí předběhnout medicínu. A že bezpečnost, indikace a disciplína jsou základ, bez kterého je i sebelepší technologie jen rizikem.
Když dnes připomeneme jeho profesní cestu konkrétněji, je vidět mimořádná kontinuita. Po promoci působil v letech 1976–1978 na chirurgickém oddělení OUNZ Mladá Boleslav, v roce 1977 složil atestaci I. stupně z chirurgie. Od roku 1978 pracoval jako odborný asistent na III. chirurgické klinice v Praze pod vedením prof. Řeháka; zaměřil se na chirurgii tlustého střeva a konečníku pod vedením doc. Bureše a v roce 1983 zde složil atestaci II. stupně z chirurgie.
Zásadní kapitola jeho odborného odkazu se začala psát v druhé polovině 80. let, kdy se podílel na vývoji československých pevnolátkových laserů pro medicínské použití ve spolupráci s kolektivem prof. Ing. Hamala (od roku 1987). V roce 1988 získal hodnost CSc. po obhájení práce věnované prevenci, diagnostice a léčbě lokálních recidiv karcinomu konečníku – a právě v témže roce provedl poprvé v České republice paliativní výkony u kolorektálního karcinomu s použitím laserové technologie. Od té doby se intenzivně věnuje využití laserů v medicíně včetně autofluorescenční diagnostiky a fotodynamické terapie (PDT).
V roce 1992 získal titul DrSc. na podkladě práce zaměřené na laserové technologie v paliativní léčbě kolorektálního karcinomu. V roce 1994 přešel na chirurgickou kliniku 3. LF UK a FNKV a v roce 1997 se stal docentem po obhájení habilitační práce, opět věnované paliativní léčbě kolorektálního karcinomu. Tenhle opakující se motiv – důraz na skutečný přínos pro pacienta, na měřitelný efekt a současně na limity metody – je pro jeho práci příznačný.
Docent Horák byl pro laserovou medicínu u nás klíčovou postavou nejen odborně, ale i organizačně. Je předsedou České společnosti pro využití laseru v medicíně a je členem řady dalších domácích odborných společností včetně chirurgické, gastroenterologické a onkologické; současně působil jako viceprezident Evropské laserové asociace (ELA). Stejně významná je jeho stopa v koloproktologii: podílel se na zavádění Longovy metody léčby hemoroidů v Čechách a proškolil v ní řadu chirurgů; patří také mezi první chirurgy v ČR s nástavbovou specializací v proktologii.
K jeho profesnímu profilu neodmyslitelně patří i uznání odborné obce. Jeho přínos byl oceněn mimo jiné udělením čestného členství v ČLS JEP (nejvyšší pocta v rámci společnosti), dále medailí Jana Evangelisty Purkyně za rozvoj laserových technik v medicíně a také čestným členstvím v odborné laserové společnosti a medailí SELM ČLSJEP.
Zvláštní zmínku si zaslouží i kniha Praktická proktologie, která byla oceněna výborem České chirurgické společnosti jako nejlepší odborná publikace s chirurgickou tématikou za rok 2013; autoři získali Maydlovu cenu společnosti.
Osobně si na docentovi Horákovi cením ještě jedné věci, která se do bibliografií nevejde: schopnosti vychovávat. Ne ve smyslu mentorství jako módního slova, ale ve smyslu skutečné pedagogické práce – trpělivě, systematicky, s respektem k člověku i k oboru. Když dnes vidím kolegy, kteří pracují s lasery s jistotou, ale bez lehkomyslnosti, často v jejich přístupu poznávám principy, které se u nás předávaly právě díky docentovi Horákovi: indikace před technikou, bezpečnost před rychlostí, data před dojmy.
Sedmdesát pět let je věk, kdy se bilancuje – ale u některých osobností bilance nezní jako uzavřená kapitola. Spíše jako živé dědictví, které pokračuje v práci ostatních. Docent Horák zanechal oboru víc než výsledky: zanechal kulturu. Kulturu přesnosti, bezpečnosti, kritického myšlení a mezioborového respektu. A to je v medicíně možná to nejcennější.
Vážený pane docente, milý pane předsedo, jménem Společnosti pro využití laserů v medicíně Vám děkuji za celoživotní práci a za stopu, kterou jste v oboru i v lidech zanechal. Přeji Vám pevné zdraví, radost z toho, co bylo vybudováno, a klidnou hrdost, která Vám právem náleží. A přeji nám všem, aby se Váš přístup – spojení znalosti, odpovědnosti a lidské noblesy – dál přenášel jako standard, ne jako výjimka.
doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc.
současný předseda Společnosti pro využití laserů v medicíně